MISSE

OBDAROVANÍ

MISSE 03 se jela pro Honzu Varvařovského,
který se před 16 lety vážně zranil při záchraně tonoucího kamaráda a pro další 4 děti s podobným postižením a potřebami, tedy pro Petru Česnekovou, Klárku Sikorovou, Patrika Šticha a Marušku Brunátovou.

HONZA VARVAŘOVSKÝ

Před šestnácti lety zachránil Honza Varvařovský z Plzně život svému kamarádovi a přitom dal v sázku svůj vlastní. Z řeky vytáhnul topícího se kamaráda. Vyčerpáním ale sám upadl zpět do vody a proud řeky ho stáhnul. Pod hladinou byl Honza deset minut. Prožil klinickou smrt. Záchranářům, kteří na místo přijeli, se ho naštěstí podařilo oživit.

Poté, co ležel dlouhé měsíce na jednotce intenzivní péče bez náznaků jakékoliv komunikace s okolím, lékaři už rodině nedávali naděje. Jeho život měl být závislý pouze na přístrojích. Podle prognóz se už nikdy neměl hýbat, myslet, jíst, natož mluvit. Jeho maminka ale věřila ve zlepšení, byla denně v nemocnici, mluvila na něj a čekala na jakoukoli nepatrnou známku toho, že Honza vnímá.

Díky neuvěřitelné podpoře rodiny a obrovské vůli žít se Honza po několika letech lékařské péče a rehabilitací vrátil alespoň částečně k normálnímu životu. Jeho těžká cesta ale není u konce. Stále nemůže chodit, má špatnou koordinaci pohybu rukou a déletrvající nedostatek kyslíku mu způsobil trvalé poškození mozku. Samostatná jízda na mechanickém vozíku, který momentálně má, je tak pro Honzu těžká. I když je mu dnes již přes třicet let, všude ho musí doprovázet někdo z rodiny. Pomohl by mu elektrický vozík, ale i přes doporučení lékařů pojišťovna žádost opakovaně odmítla.

Posláním jezdců MISSE je pomoci Honzovi jet ve svém nelehkém životě o kousek dál – na speciálním elektrickém vozíku, který by mu pomohl k větší mobilitě, samostatnosti pohybu a zkvalitnění života.

 

PETRA ČESNEKOVÁ

Petra Česneková je dvacetiletá dívka, která má stejně jako lidé jejího věku své touhy, sny a přání. Narozdíl od ostatních má ale přece jen více starostí. Je po třech operacích rozštěpu páteře, a i když horní polovinou těla může částečně pohybovat, od pasu dolů je ochrnuta.

Petra nikdy nepoznala vlastní rodinu. Hned po narození žila v kojeneckém ústavu, poté byla umístěna do dětského domova a od sedmi let bydlí v Domově Zvíkovecká Kytička na Rokycansku. Volný čas tráví podle možností domova. Chtěla by se ale častěji podívat mezi ostatní lidi a poznat více svět mimo domov.

Její zdravotní stav jí však neumožňuje běžný pohyb, proto je Petruška trvale upoutána na svůj speciálně upravený invalidní vozík, bez kterého se neobejde. Její stávající vozík už ale přestává plnit svou funkci. Má ho již více než deset let. Od té doby se také změnila stavba jejího těla. Proto MISSE 03 bude i pro Petru, která potřebuje nový mechanický vozík s abdukčním klínem a další výbavou pro polohování, postaveným dle jejích rozměrových parametrů a možností, tudíž na míru. Bohužel dle vyjádření pojišťovny si musí vystačit s tím současným. Nový vozík by Petrušce velice pomohl v její seberealizaci a podstatně by snížil její omezení.

 

KLÁRKA SIKOROVÁ

Klárka Sikorová je sedmiletá holčička, která se narodila s chromozomem navíc. Její onemocnění se projevuje kombinovaným postižením. Proto Klárka nemluví, nechodí, sama se nenají. Protože odmalička rehabilituje, umí se už sama posadit i postavit. Před rokem byla nucena podstoupit operace obou kyčelních kloubů. Klárka je hodně aktivní a společenská holčička. Miluje kolem sebe společnost, zejména dětí. Ale potřebuje celodenní péči a dohled. I proto v Plzni dochází do Stacionáře Človíček pro osoby s postižením a ZŠ speciální DČCE Merklín, která se v tomto zařízení provozuje. Na nácvik stoje by Klárka potřebovala rehabilitační vertikalizační síť, ve které by při hře mohla zároveň trénovat rovnováhu, kterou stále při stoji nedrží a zkvalitnit tak další motorický vývoj.

 

PATRIK ŠTICH

Patrik Štich se narodil s velmi těžkým poškozením mozku, jehož následkem je kombinované poškození spojené s epilepsií. Patrik je ochrnutý na všechny končetiny, má velkou skoliózu, ve svých dvaceti letech nesedí, nechodí, nemluví a skoro nevidí. Je 24 hodin denně odkázán na pomoc druhé osoby. Přes svůj zdravotní hendikep je Patrik veselý a společenský. Rád jezdí na procházky do přírody, kde poslouchá hlasy ptáků a zvířat. V Plzni Patrik denně navštěvuje Stacionář Človíček pro osoby s postižením a ZŠ speciální DČCE Merklín. Právě zde je spokojený, protože má kolem sebe společnost. Aby ve Stacionáři mohl chodit na své oblíbené vycházky, potřebuje Patrik speciální kočárek.

 

MARUŠKA BRUNÁTOVÁ

Maruška Brunátová je třináctiletá slečna, která se narodila s vrozenou vývojovou vadou mozku. Maruška je slabozraká a trpí epilepsií. I přes pravidelné cvičení a rehabilitační pobyty v lázních musela v devíti letech na operaci vykloubeného kyčle a v současnosti bojuje s těžkou skoliózou páteře. Kvůli skolióze musí stále nosit korzet, který ji velmi ztrpčuje život. Nedokáže dlouho sedět, a tak převážnou většinu dne leží. I když Maruška téměř nevidí, přesto dokáže bezpečně poznat své nejbližší. Nemluví, v prostředí se orientuje pouze sluchem.

Další komplikací je, že Maruška má problém i s jídlem a je schopná přijímat pouze tekutou stravu z lahve. Přes všechna postižení a problémy, které musí Maruška každodenně překonávat, je velmi milá holčička, která má ráda básničky, říkanky, zpívání a poslech písniček. Ráda jezdí na procházky a miluje houpání v houpačce. Maruška by stejně jako Patrik potřebovala speciální kočárek, aby i ve Stacionáři, kde denně pobývá, mohla chodit na vycházky. Tyto speciální kočárky, které vyhovují dětem s vadným držením těla a mají všechny potřebné doplňky – podpěry na hlavu, nohy – jsou velmi drahé. Proto si je rodiny dětí nemohou dovolit.